Poslední dva týdny jsme dedikovali malé představovačce hlavních hvězd letošního ročníku josefovského Brutal Assaultu, a u koho jiného tuto cestu zakončit, než u headlinera celého festivalu a jedné z nejvýznamnějších metalových kapel současnosti? Machine Head jsou dnes nicméně tak zavedeným pojmem, že pouhá tlachanda o historii kapely by v jejich případě zaváněla nedostatkem úcty, a tak jsme se rozhodli pro trochu jinou variantu. Servírujeme tedy 10 nejlepších písní legendárních Machine Head!
10. The Blood, The Sweat, The Tears
Rok vzniku: 1999
Album: The Burning Red
Ne nadarmo se říká, že třetí album bývá po debutu tím nejdůležitějším. Na druhé desce můžete ještě těžit z toho, co fungovalo poprvé – na třetí pokus vám ale něco takového už nikdo nesežere. Machine Head to moc dobře věděli a s třetí deskou „The Burning Red“ se snažili přizpůsobit mohutně sílící vlně nu-metalových kapel. Výsledek? Mezi fanoušky rozhodně kontroverzní. To ale nemění nic na tom, že píseň “ The Blood, The Sweat, The Tears“ má neskutečný tah na branku a patří k tomu nejlepšímu v diskografii MH!
9. Beautiful Mourning
Rok vzniku: 2007
Album: The Blackening
Desku „The Blackening“ lze považovat za jeden velký majstrštyk defakto v celé její stopáži. I na tak našlapaném počinu se ale najdou momenty, které prostě vyčnívají nad zbytkem. Jedním z takových je bezesporu i song „Beautiful Mourning“, který je odstartován nekompromisním „FUCK YOU ALL!“, a následně provázen úžasnými kontrasty mezi jemnými refrény a drtivou metalovou palbou, během níž pochopíte, jak spanilou formu na své předposlední desce Machine Head nabrali.
8. Old
Rok vzniku: 1994
Album: Burn My Eyes
Říkáme-li „a“, musí se říct i „b“. Když se mluví o „The Blackening“, je třeba zmínit i druhý vrchol diskografie Machine Head, který přišel paradoxně už na jejím úplném počátku. Debutová deska „Burn My Eyes“ v roce 1994 šokovala celý metalový svět a svým svěžím projevem fascinuje dodnes. Na jejím úspěchu měl rozhodně značný podíl také singl „Old“, který sice s odstupem času zůstal tak trochu ve stínu kultovního fláku „Davidian“, ale my říkáme: neprávem, přátelé.. neprávem!
7. Take My Scars
Rok vzniku: 1997
Album: The More Things Change…
Když vydáte jedno z nejlepších alb dekády, jako se to s debutem „Burn My Eyes“ povedlo Machine Head, na jednu stranu máte určitě důvod k velké radosti, na tu druhou ale musíte začít vážně uvažovat nad tím, jak něco takového překonat. Studiová dvojka “ The More Things Change…“ v tomto ohledu přece jenom trochu ztrácí a občas jí malinko dochází dech, ale už jenom kvůli písním jako „Take My Scars“ (jeden z nejlepších refrénu v historii kapely) si pozornost jednoznačně zaslouží!
6. I Am Hell (Sonata In C#)
Rok vzniku: 2011
Album: Unto The Locust
Jestli by si měli Machine Head nechat něco patentovat, je to jejich umění vytvořit pokaždé otvírák desky, který vás přitluče k sedadlu a nenechá ani na chvíli vydechnout. Krev svatá v úvodním předzpěvu, následné metalové inferno „I Am Hell“ i monumentálně působící konec „Ashes to the Sky“ tvoří v dokonalé harmonii hymnu, z níž běhá mráz po zádech. Dokáží Machine Head po fenomenálním „The Blackening“ i nadále držet vysoko nastavenou laťku? Jediná píseň rozmetala veškeré pochyby na prach.
5. Halo
Rok vzniku: 2007
Album: The Blackening
Když vydala Metallica své zatím poslední album „Death Magnetic“, mnoho fanoušků lamentovalo nad tím, jak je stopáž jednotlivých písní přepálená a mohla by být zkrácena klidně o polovinu (upravená verze je dokonce na internetu). Když byl kvůli potřebám singlu zkrácen téměř desetiminutový opus „Halo“ od Machine Head, fanoušci div že neodstartovali malou revoltu. Chytlavý refrén, skvělé riffy a možná nejlepší sólo, s kterým kdy dvojice kytaristů Flynn/Demmel přišla. Je snad potřeba dodávat něco víc?
4. Davidian
Rok vzniku: 1994
Album: Burn My Eyes
Skladba, z níž se třese podlaha i téměř dvacet let po jejím vydání a zároveň skladba, díky které dost možná vůbec dnes o nějakých Machine Head vznikají články. Po letech nadvlády depresí, flanelových košil a grunge potřeboval metal podobné songy, jejichž čirá agrese a brutalita stoupá na naprosté maximum a ukazují celému světu ten největší prostředníček, jako sůl. Netřeba také zapomínat na to, že více glorifikovanou větu než „Let freedom ring with a shotgun blast“ v repertoáru Machine Head rozhodně nenajdete.
3. Locust
Rok vzniku: 2011
Album: Unto The Locust
Během vybírání prvního singlu k nejnovějšímu počinu „Unto The Locust“ prostě Machine Head nemohli sáhnout jinam. „Locust“ je zhmotněním obsahové i zvukové stránky celé desky a dokazuje, jak neskutečně po skladatelké stránce kapela – obzvlášť během poslední desetiletky – vyrostla. Vlastně se zde potkává vše, co Machine Head během dvaceti let pilovali a jedná se tak o logické vyústění jejich snahy o perfektní kompozici zaloužené jak na nekompromisní riffáži, tak na melodičtějších vyhrávkách.
2. Aesthetics of Hate
Rok vzniku: 2007
Album: The Blackening
Elegie za padlého bratra – tak by se dal ve zkratce popsat zuřivý manifest „Aesthetics of Hate“, z něhož stříká nenávist a testosteron na všechny strany. Jde o vzpomínku na tragicky zesnulého kytaristu Dimebaga Darrella a zároveň o jasný vzkaz „novináři“ jménem William Grim, jenž pouhých pár dní po úmrtí této legendy zveřejnil článek ‚Aesthetics of Hate: R.I.P. Dimebag Abbott, & Good Riddance‘, v němž ho označil za člověka bez talentu a metalisty jako celek za partu ubožáků. Co máte takovému člověku vzkázat? Snad jen, aby shořel v pekle. To Machine Head vskutku udělali, a je z toho jeden z nejlepších metalových songů vůbec.
1. Imperium
Rok vzniku: 2003
Album: Through the Ashes of Empires
Těžké časy přinášejí dobré písně. Machine Head udělali v kariéře snad jenom jednu výraznou botu, která je ale málem stála život. Deska „Supercharger“ dopadla mizerně, skupina se ocitla v rozkladu, navíc byla odejita labelem Roadrunner Records a následně ji odmítlo prakticky každé vydavatelství v zemi. Bylo jasné, že pokud chtějí přežít, musí se vytasit s něčím mistrovským. A to přišlo. S trochou nadsázky lze říct, že předchozí dvě desky strčila do kapsy svou temnotou, majestátem a osudovostí (skupina tehdy jednoduše MUSELA mít hit) jediná píseň. Už od úvodních tónů je vám jasné, že posloucháte něco speciálního a tento pocit vás neopustí až do konce. Machine Head vytasili eso z rukávu v pravou chvíli, přišli s vlajkovou lodí celého alba a nám dodali jedničku pro náš žebříček. Sláva „Imperium“, sláva Machine Head!
