Marduk vznikli před pětadvaceti lety s cílem vytvořit největší hudební peklo, jaké kdy spatřilo světlo (nejen) metalového světa, a kdo byl tento pátek svědkem vyprodaného koncertu v třineckém klubu Bar-Rock-O, troufne si toto tvrzení jen stěží rozporovat. Metalshop měl při té příležitosti, jakožto hlavní partner akce, unikátní šanci promluvit si s kytaristou a hlavním mozkem kapely Morganem Håkanssonem. Během necelých dvaceti minut jsme probrali aktuální evropské turné nebo poslední desku „Frontschwein“, došlo ale i na pár dotazů našich zákazníků a celé interview vyústilo až v diskuzi o dalším bytí či nebytí celého black metalu.
Exkluzivní rozhovor si můžete přečist zde:
Tohle je druhý koncert současného turné. Včera jste hráli v Polsku. Jak se show zdařila?
Bylo to v pohodě, hráli jsme tam už mockrát, navíc jsme docela v laufu, protože od ledna, kdy nám vyšlo nové album, koncertujeme vlastně nepřetržitě. Hráli jsme už dvakrát napříč Evropou, byli jsme i v Japonsku a Jižní Americe. Teď jedeme tedy potřetí Evropu a snažíme se navštívit místa, kde jsme zatím neměli možnost vystupovat.
Žádná nerozehranost tak u vás asi nehrozí…
Ne, rezaví zatím nejsme. (smích)
Jasně, šlo mi jenom o to, jestli není start každého turné trochu složitější.
Ne, to určitě ne. Za ty roky už víme, jak máme tuhle věc dělat. Navíc je to záležitost, pro kterou žijeme. Nemáme s tím žádný problém.
V Česku už jste hráli mnohokrát. Máte nějaké speciální „české“ vzpomínky?
Jo, poprvé jsme v České republice hráli v letech 1995 a 1996, takže je to už fakt dávno. U nás je to tak, že se pokaždé snažíme zajet do měst, která jsme během předchozích tour vynechali. Proto je pro nás každá koncertní šňůra něčím výjimečná a i z Česka máme spoustu jedinečných vzpomínek. To by ale nejspíš bylo na delší povídání. (smích)
Vaše kapela je známá v globálním měřítku a hrajete po celém světě. Existuje ještě místo, kde jste nikdy nehráli, ale chtěli byste?
Určitě ještě pár takových existuje. Nikdy jsme třeba nebyli v Africe, což je jedno z míst, kam plánujeme vyrazit už velmi dlouho, ale pořád se to nedaří. Nemusím ale chodit až tak daleko, třeba takový Island jsme taky ještě nenavštívili, což je velká škoda. Obě tyhle destinace chceme pokořit příští léto, takže na tom teď s managementem usilovně pracujeme.
Nové album „Frontschwein“ vyšlo začátkem tohoto roku. Co zatím říkáte na reakce?
Co jsem se tak díval na recenze a vůbec zájem ze strany médií, většina si nové album pochvaluje. Pro nás ale nic z toho není moc důležité. Hlavní je, že z desky máme radost my jako kapela a že se dle návštěvnosti koncertů líbí celé spoustě našich fanoušků. Že si můžeme říct, že to za to stálo.
To byla vlastně moje další otázka. Když se zpětně díváš na nahrávací proces „Frontschwein“ a vše okolo, změnil bys něco, pokud bys měl tu možnost? Nebo jsi s výsledkem naprosto spokojen?
Ne, asi bych vše nechal na svém místě. S deskou jsem maximálně spokojený, i když časem samozřejmě vidíš vše trochu jinak a dojde ti, že některé věci by třeba snesly maličko jiný přístup. Jenže každé album reflektuje nějakou dobu, nějaký stav mysli, a proto je důležité, aby výsledek zůstal takový, jaký je. Když se na to dívám z téhle perspektivy, neměnil bych nic na jakékoliv z našich desek.
Na nové desce hrajete poprvé s novým bubeníkem Fredrikem. Co nového Fredrik přinesl? Změnil dynamiku vašeho zvuku?
Fredrik je rozhodně dynamický bubeník, který dal našemu zvuku nový, agresivnější rozměr. Nevím, co bych k němu více dodával. Po všech stránkách profesionální bubeník, který perfektně pochopil filozofii naší kapely. Navíc si výborně rozumíme i na lidské rovině, což je stejně důležité jako samotná muzika.
Poslední dvě desky jste vydali u Century Media Records, což je jeden z největších metalových labelů na světě…
Jo, pořád máme ale svoje vlastní vydavatelství Blooddawn Productions, které vydává právě skrze Century Media, a proto máme větší kontrolu nad naším materiálem.
Jasně, ale i přesto – zaznamenali jste s přechodem k tak velké společnosti nějaké změny?
Samozřejmě, v Century Media pracují opravdoví profesionálové. Jsou velice striktní a snaží se o maximální perfekcionismus, což nám hodně vyhovuje, protože na stejných základech je postavena i tahle kapela. Myslím, že to je hlavní důvod, proč se nám zatím tak dobře spolupracuje.
Nesnaží se vám někdy maličko diktovat ve stylu „Udělej tohle nebo tamto“?
Ne, ne… hned na začátku naší spolupráce jsme si vyjasnili, že fakt nepatříme mezi ty kapely, co by si nechaly diktovat, jak mají skládat muziku. To samé platí i pro produkci a další aspekty nahrávání. Možná právě tohle na nás lidi z labelu tolik oceňují – že máme vlastní uměleckou vizi, do které si nenecháme kecat. Je to pro nás naprostý základ toho, o co se tu pokoušíme.
Mluvil jsi o umělecké vizi. Tentokrát tedy bylo tvou vizí napsat plně koncepční album s válečnou tematikou?
Nebylo to tak, že bych si v jeden moment řekl, že teď nastal čas psát album o válce. Tohle přišlo přirozeně. Cítil jsem, že ta muzika je pro to jako dělaná, navíc nešlo o žádné náhlé rozhodnutí, protože jsem ten materiál a všechny texty sbíral mnoho let.
Jo, myslím, že to je první koncepční deska od roku 1999.
Přesně tak, na čemž vidíš, kolik let jsem potřeboval k tomu, abych do sebe dostal veškerou uměleckou inspiraci, kterou jsme pak přetavili v desku. Všechno tedy mělo naprosto přirozený vývoj.
Máme teď říjen, což mě přivádí k otázce: Jaké jsou plány Marduk pro rok 2016?
No, nejdřív musíme dojet tohle turné. (smích) Ještě před koncem roku hrajeme taky v Izraeli, což bude hodně zajímavé, a vůbec máme pořád nějaká vystoupení. Teď mě napadá ještě Black Christmass Festival, na který se moc těšíme, protože je to naše domácí show a budou tam i kamarádi z Venom a Mayhem nebo třeba neprávem zapomenutá švédská black metalová kapela Mefisto. V roce 2016 pak zkusíme navštívit všechny destinace, které jsme zatím opomíjeli, a potom už bude pomalu čas na novou desku.
Ok, tak to by bylo k „oficiální“ části interview. Na Facebook jsme hodili status, kde jsme po lidech chtěli, aby se tě ptali na cokoliv je zajímá. A oni se ptali!
Okej! (smích)
První otázka: Jaké kapely posloucháš ve svém volném čase? Je nějaká kapela, kterou posloucháš, a nikdo by to do tebe neřekl?
Co by do mě fakt neřekli? To by byla asi celá spousta umělců a kapel. Neřídím se žádnými žánrovými klišé. Muzika je prostě buďto dobrá, nebo špatná.
Lidi asi čekají, že posloucháš hlavně extrémní muziku…
To taky poslouchám, ale zároveň poslouchám hromady muziky, kterou by většina metalistů za extrémní určitě nepovažovala. Hodně si třeba ujíždím na klasice, miluju starý dobrý rock. Muzika mi musí něco dávat a je úplně jedno, z jakého konce hudebního spektra to zrovna přichází. Já poslouchám vlastně úplně všechno.
Myslíš si tedy, že je důležité, aby byl muzikant podobně posluchačsky všestranný?
Ne. (smích) To právě vůbec. Já nenásleduju pravidla, a proto si nemyslím, že to, co vyhovuje mně, musí automaticky vyhovovat všem ostatním. Lidi by neměli následovat nějaká zajetá schémata. Ať si poslouchají, co chtějí. Vůbec mi nevadí, když se někdo urputně drží jedné kapely nebo jednoho stylu. Může to být úplně stejně produktivní jako to, co dělám já. Rozhodně nejde o negativum.
Otázka druhá: Je fakt pravda, že vlastníš kus Deadovy (zpěvák Mayhem, který se zastřelil brokovnicí v roce 1991 pozn. korej) lebky?
Ano, to je pravda.
Mohl bys to maličko přiblížit?
Jasně, jde ale už o docela provařenou záležitost, takže nevím přesně, co by tazatel ještě rád věděl. Ten kus lebky vlastním už od roku 1991. Byl jsem s Mayhem v kontaktu zrovna v době, kdy k celé té události došlo, takže mi pak poslali kus lebky, aby tím vyjádřili podporu hudbě, kterou produkujeme. Vlastně ty kousky posílali mnohem většímu množství lidí z black metalové komunity, nebyl jsem zdaleka jediným muzikantem, který něco dostal. Ten kousek mám ale schovaný dodnes.
>> MARDUK NA METALSHOPU <<
Otázka třetí: Jak dlouho ti trvá, než se připravíš na koncert? Nějaké zvláštní zvyky a rituály?
Nic zvláštního nemám, před každým koncertem se akorát snažím zůstat maximálně koncentrovaný na výkon. Zhruba 20 minut před začátkem show pak vstupujete do zvláštního stavu mysli, kdy pro vás existuje jenom pódium a to, co na něm za chvíli proběhne. Nemusím už dělat nic jiného, protože hrajeme tak dlouho, že jsou to automatismy. Jdeš prostě před lidi a snažíš se jim dát to nejlepší.
Otázka čtvrtá: Máš představu, kolik desek už Marduk prodali za celou kariéru?
Hmm, tak to fakt netuším. Za ty roky jsme měli tolik různých vydavatelství, že je fakt složité zjistit konkrétní číslo.
Bude to už přes milión?
Jo, osobně si myslím, že tu metu už máme za sebou!
To je na black metalovou kapelu úžasný výkon.
Jo, ale nezapomínej, že jsme už vydali pěkných pár desek. (smích)
13.. myslím..
No… počkat… jo, máš pravdu. Ale taky DVDčka, EPčka a další věci, co jsme za těch 25 let poslali do světa. Máme za sebou fakt dlouho kariéru.
Když už mluvíš o té dlouhé kariéře, vidíš nějakou novou black metalovou kapelu, která by mohla tento žánr uchopit a přinést dalším generacím posluchačů?
Bohužel ne, podle mě je pořád nejlepší to, co vzniklo před mnoha desítkami let. Za poslední roky jsem si fakt nevšiml ničeho, z čeho bych měl pocit, že je to něčím nové, zajímavější nebo převratné.
Aby se ale celý žánr udržel naživu, dřív nebo později ty kapely budou muset přijít.
Přesně tak, bohužel se to ale netýká jenom black metalu. Když se podíváš třeba na klasický rock a metal, na jména jako AC/DC, Maiden nebo Judas Priest pořád nic nemá, pořád jsou to jediní pořádní headlineři těch největších festivalů. Jako by stará garda pořád musela udržovat ten plamen našeho žánru.
Čekají nás asi zajímavé časy.
To jistě ano. Bude zajímavé sledovat, co se v budoucnu změní.
