Asi jste si už stihli všimnout, že Metalshop blog není zdaleka jenom platformou k promování zásob našeho skladu, ale zároveň místem, kde pravidelně informujeme o hudebních aktualitách a při vhodné konstalaci hvězd dokonce zaměřujeme pozornost na specializovaná témata. Dnes se zaměříme na Velšany Bullet For My Valentine, kteří nedávno vydali svou novinku „Temper Temper“ a… něco se v mašince zadrhlo. Co to přesně je? Pokusíme se odpovědět v následujících řádcích!
Jak sestrojit megahvězdy
Slůvko „sestrojit“ může působit poněkud vulgárně, férově tedy přiznejme, že Bullet For My Valentine nejsou a nikdy nebyli partou dokonale vystajlovaných kloučků, kterým tvoří hudební podklady desek studiové mašinky za desítky milionů dolarů. Ti hoši mají bezesporu talent, jenž v roce 2005 padl na tu nejúrodnější půdu – tu metalcoreovou, jež v polovině minulé dekády prožívala svůj obrovský boom, srovnatelný s vlnou nu metalu na přelomu milénia. Talentovaných Velšanů si posléze všiml nadnárodní kolos Sony a společnými silami vypustili do světa desku „The Poison“, která ve výše zmíněném roce BFMV poprávu vystřelila do první ligy.
Řadová dvojka je obvykle fajn hlavně díky tomu, že si na ní stále můžete dovolit těžit ze svého debutu a s nějakým galaktickým skokem kupředu se příliš nepočítá. V případě Bullet For My Valentine to však byla paradoxně právě druhá deska „Scream, Aim, Fire“, která znamenala největší úkrok ze stínu debutu v dosavadní diskografii kapely. Stále se sice pevně držíme metalcoreových mantinelů, tu a tam na nás ale dýchne Metallica a celkově album navozuje pocit, že vznikalo jako forma plnění klukovského snu. Jako pocta svým mentorům, bez nichž by parta z městečka Bridgend nikdy nepřičuchla ke kovu. To vše pochopitelně v moderním hávu a jistou dávkou vypočítavosti.
>> BFMV NA METALSHOPU <<
Jelikož se Bullet For My Valentine filigránsky pustili do jakéhos takéhos hudebního progresu už v případě druhé desky, mohli si na řadové trojce „Fever“ dovolit to, co většina kapel dělá už u dvojky, a tedy čerpat z toho, co už bylo dříve nahráno. A tak se i stalo – „Fever“ defakto jenom sbírá postupy a nápady, díky nimž Bullet For My Valentine vyletěli tak vysoko, a předkládá je v ještě uhlazenějším balení, kde už je více než kdy jindy jasné, že velká část skladeb vzniká jenom proto, aby zaútočila na první signální a dostala se tak k co největšímu počtu poslouchajících (rozuměj platících) duší. Tentokrát to ještě kapele vyšlo, jelikož deska jako taková neuráží a svou vybroušeností dokonce může i strhnout. Tím ale vše pozitivní – snad dočasně – bohužel končí…
„Temper Temper“ aneb co se pokazilo
I čtvrtá deska „Temper Temper“ má samozřejmě dost příznivců a vsadil bych svůj týdenní plat na to, že vám velká část fanoušků Bullet For My Valentine bude tvrdit, že je vlastně vše v pořádku. Jenomže ono není. Pokud vaše deska drží například v hlasování serveru SputnikMusic.com průměrnou známku 1.7 z 5 (řádový pokles oproti zbytku diskografie kapely), víte, že je něco špatně. Tím spíš, když vás rozcupuje i – k domácím kapelám většinou kladně nakloněná – britská hudební kritika. Důvody zjevného selhání rozkryjeme jenom těžko, můžeme ale zmínit několik indicií, jež by prapodivný lapsus současných Bullet For My Valentine mohly z části vysvětlit:
1) Místo nahrávání – Bullet For My Valentine nahrávali většinu desky v Thajsku, kam šli údajně bez jediného nápadu v kapse. Exotická destinace a naprostá nepřipravenost může značit mnohé… vznik metalového veledíla ale jenom těžko.
2) Don Gilmore – Při vší úctě k tomuto pánovi, jeho producentská práce je – snad s výjimkou prvních dvou desek Linkin Park – defilé průměrnosti. Donova pracovní koncepce á la Rick Rubin, kdy na muziku mnohdy dohlíží jenom z projíždějícího vlaku, konečnému výsledku asi taktéž příliš nepomohla.
3) Vydavatelství – Další velmi zajímavá indicie. Když Adam Gontier letos opouštěl rockery Three Days Grace, hřímal nad postupy labelu RCA Records, které umělce dle jeho slov nutí cíleně nahrávat rádiové singly a následně kapelám diktuje, které konkrétně mají do rádií vypouštět. Když pak uvážíte, že se sami Bullet For My Valentine přiznali v jednom z rozhovorů k tomu, že label skutečně vybral singly „Riot“ a „Temper Temper“ – jakožto dvě nejotravnější a nejvíc repetitivní skladby na desce – možná vám to do sebe celé začne zapadat.
4) AxeWound – Aneb „vedlejší projekt“ zpěváka Matta Tucka, jemuž vyšel loni debutový počin Vultures. Těžko říct, nakolik samotný Matt přispěl k tvorbě desky, je však možné, že mu pak scházely hudební nápady pro novinku BFMV.
5) Kompaktnost nahrávky – „Temper Temper“ působí dojmem, jako by se kapele nedařilo na sebe vhodně naklíčovat jednotlivé nápady. Tu a tam sice slyšíte chytlavou melodickou linku či mohutně burácející riff, nějakým záhadným způsobem ale ani tyto drobky nedokáží sestavit kompaktní celek.
6) Kam dál? – Asi nejdůležitější a nejcitlivější bod ze všech. „Temper Temper“ jednoduše nedává odpověď na to, kam se vlastně kapela chce ve své budoucnosti posunout. Pokud „Scream Aim Fire“ sázelo na old-schoolovější feeling a „Fever“ naopak moderně kombinovalo vše předchozí, „Temper Temper“ přineslo pouze pár světlých momentů obalených v bezkrevné skladatelské šedi. To vše bez jakýchkoliv náznaků dosud neslyšeného.
Toliko tedy subjektivní pohled fanouška Bullet For My Valentine, jemuž po vyslechnutí „Temper Temper“ dvakrát do skočné nebylo, a který chtěl zmíněnými body podobně neukojeným napovědět, co se mohlo ve výrobním procesu porouchat – a že to snad příště bude lepší. A že by to tedy rozhodně lepší být mělo, jinak kapela riskuje, že o svou léty dobývanou starpower definitivně přijde.
