V sobotu v Hradci Králové ukončila svou letošní edici oblíbená akce Rock For People – dlouholetý etalon české festivalové scény plný osvědčených rockových jmen, žánrových jednohubek, alternativních překvápek i feel-good kapel, kterým v podstatě ani nesejde na tom, jestli má daný festival v přívlastku rockový, popový, či dokonce filmový (třeba takový Vojta Dyk stíhá všechny a byl i na Rock For People). Nás však nezajímá žádný Dyk, nýbrž pořádný rock, a ten se na Rock For People servíroval zejména v pátek, z něhož vám nyní přinášíme rozsáhlý korejský zápisník, který měl sice vycházet průběžně v den konání, ale… ale k tomu se taky dostaneme.
5/6/8:30 – Budíček! (… drž hubu, kráme mizerná!)
5/6/8:45 – Budíček.. teď už opravdu! Pro noční bytosti, které chodí do postele s prvním zpěvem venkovní havěti, je tohle fakt nekřesťansky brzká ranní doba, pro tentokrát nicméně pelech opouštím s nebývalou radostí – čeká mě totiž (snad) úžasný den ve společnosti aktuálních rockových hvězd, nu metalových veličin přelomu milénia a crossoverových polobohů. To zní docela fajn, ne?
5/6/9:45 – Plán pro festivalový den je následující: Podívat se na všechny hlavní hvězdy, nasát potřebné množství poznatků a následně vše heslovitě reportovat live pro zákazníky Metalshopu na našem Facebooku.
5/6/10:00 – Mám mírné obavy ze stavu a funkčnosti svého připojení k mobilnímu internetu. Mířím tedy do prodejny nejmenovaného operátora (když řeknu, že má v názvu velké T, je to nápověda?), abych se ujistil, že je vše v pořádku a nehrozí nečekané extempore. Pohledná slečna mě přesvědčuje, že je můj tarif naprosto v pořádku, a komplikace jsou tedy prakticky vyloučené. Říkala toho určitě mnohem víc, ale pohled do jejího výstřihu mě zhruba na 10 minut dokonale konsternoval.
5/6/10:10 – Podařilo se mi odtrhnout oči z onoho magického místa a s dobrým pocitem, že jde vše jako na drátkách, vyrážím směr letiště Hradec!
5/6/14:00 – A jsem v Hradci Králové! Venku je příjemných pětatřicet na sluníčku, městem pulzuje festivalová atmosféra a já musím hledat ve změti těl a uliček vhodné ubytování. Správný dobrodruh totiž zásadně jede přes půl republiky, aniž by měl kde nocovat. Nebo vypije tři litry krabičáku a usne na zemi. To mě ale snad tentokrát výjimečně nečeká.
5/6/14:45 – Navštěvuji hostel, který vypadá jako dějiště obchodu s bílým masem. Ok, s tím dobrodružstvím zase opatrně.
5/6/15:00 – Tady už to vypadá o poznání líp. Čtyřhvězdičkový hotel v centru Hradce s výhledem na historické panorama? Beru! Radši zde nebudu zveřejňovat částku za jednu noc, ale platí to firma, takžeee… šampus do vířivky zdarma bude?
5/6/15:05 – Až ukážu účtenku z hotelu v práci, nejspíš mě na minutu vyrazí. Tento report tedy berte jako takovou labutí píseň.
5/6/15:15 – Dost srandiček a zbytečného luxusu, vyrážíme konečně na samotné místo konání! Z vlakového nádraží sváží návštěvníky vysmátej strejda v minibusu bez střechy, který je ve srovnání s věčně přehřátými autobusy fakt příjemnou změnou. Vítr vám fouká do vlasů, prohlédnete si cestou polovinu Hradce a za svoz dáte jenom dvacku!
5/6/16:15 – Konečně v areálu festivalu – potřebuju občerstvit! A taky najít náš festivalový stánek, kde kolegové už od včerejška přijímají všechny zvídavé návštěvníky a vyplňují s nimi festivalový Metalshop kvíz o super ceny. Hledám, hledám… a v tom vidím naši Justýnu – legendární atrakci, která dokonale balancuje na pomezí geniality a totální pošukanosti!
5/6/16:30 – Proč je sakra Justýna přímo před naším stánkem, pročež jej vůbec nejde vidět, ptám se. Michal z festivalového týmu mi říká, že Justýna byla trochu bokem, ale stánkařská svoloč od vedle si stěžovala, že prej jim ta růžová kráska bránila ve výhledu do areálu. Ostuda!
5/6/17:00 – Opouštím stánek a pokračuji v toulkách areálem. Občas potkáš nějakou známou tvář, občas ustrneš nad tím, jak vylitej je někdo už v 5 odpoledne, občas se zahledíš u nějaké atrakce, pak si vystojíš pár front u stánků a… rázem je něco po šesté a začínají Hollywood Undead!
5/6/18:10 – Hollywood Undead mě na deskách baví. U metalové elity, která si myslí, že její výměšky nesmrdí a ráda v diskuzích inhaluje svoje prdy, za to možná sklidím posměch, ve skutečnosti na téhle planetě ale neexistuje nic, co by mě zajímalo méně, než její rádoby povýšené soudy. Takže ano: Hollywood Undead jsou na deskách zábavní, jejich kombinace rapu, melodického zpěvu, chytlavých beatů a tvrdých kytar je svým způsobem jedinečná a produkční vycizelovanost zajišťuje, že má každá skladba svůj nezaměnitelný spád a dynamiku.
Samotné vystoupení na Rock For People ale jako by něco postrádalo. Možná za to může kratičký časový slot (včetně přídavku zaznělo v podstatě jenom 9 písní!), možná jde právě o produkční vypiplanost, kterou live vystoupení samozřejmě postrádá, možná mi to odpoledne hvězdy nepřály, ale Hollywood Undead mě za nějakých 35 minut, co maskovaná parta okupovala pódium hlavní Rock For People Stage, nedokázali strhnout. Početné davy fanoušků si ale zjevně koncert v rámci možností užívaly, často znělo skandování názvu kapely a obzvlášť uvolněné párty hymny jako War Child či Comin‘ in Hot, které dokonale klaply s vyletněnými podmínkami, poslaly všechny ruce nahoru. Jinak vcelku rutinní záležitost a musím přiznat, že jsem čekal o malinko víc.
5/6/18:55 – Chci napsat pár rychlých postřehů z koncertu na Metalshop Facebook. Internet má však problém zpracovat data. Nepropadejme panice, určitě jde o chvilkový výpadek a během několika málo minut bude vše v pořádku.
5/6/19:15 – Přesouvám se k Staropramen Stage, kde už svůj nový hudební ansámbl s názvem We Are Harlot představuje ex-frontman Asking Alexandria (hráli na stejných prknech o den dříve) Danny Worsnop. Danny novému působišti zjevně podřídil také image a vypadá jako vilný rocker přímo z poloviny osmdesátek. A vlastně tak i zní. Má to vůbec zapotřebí?
Samozřejmě, že má! Dannyho nakřáplý vokál a santusácká image je pro hard rock á la přímočařejší Aerosmith jako dělaná, navíc bylo v posledních letech už zjevné, že jeho hudební progres se krajně neslučuje s metalcore představami bývalých kolegů z Alexandrie. Worsnop byl na Rock For People ve svém živlu, zvládal pěvecké party i komunkaci s publikem a sebejistým výkonem jej podržela i jeho hvězdná kapela. Solidní standard.
5/6/20:00 – Za nějakých dvacet minut startují Limp Bizkit a úkol je jasný: Ukořistit první řadu! Daří se a po chvilce královsky okupuji prostor, před nímž bude za chvíli skotačit Fred Durst. Co se naopak nedaří vůbec, je zdárný zážeh mého internetu v mobilu. Chátra mizerná!
5/6/20:05 – Přemýšlím o změně operátora.
5/6/20:25 – Thieves od Ministry disponuje riffem, který v jeho ultra-podlazené verzi dokáží Limp Bizkit podat tak, že po chvilce levitují vzduchem i ti největší odpůrci zlatého nu metalového věku. Když jsem loni viděl Limp Bizkit v rámci pražského Aerodrome Festivalu, můj report začínal slovy: „Stačila jim mohutná kytarová salva Wese Borlanda, jehož houpavé riffy systémem start-cíl neomylně rozpumpovaly takřka celý areál.“ V podstatě nevím, jak trefněji shrnout koncert Limp Bizkit na Rock For People. Dodal bych snad jenom, že tentokrát bylo vše ještě větší, hlasitější a zábavnější.
Jak už jsme v posledních letech u Limp Bizkit zvyklí, prostor dostala celá řada cover verzí, z nichž největší reakce vzbudila ikonická Killing In The Name od Rage Against The Machine, zaznělo i pár reprodukovaných vsuvek (včetně elektra, Michaela Jacksona i Stayin‘ Alive od Bee Gees) a samozřejmě valná část portfolia nejznámějších hitů kapely, které si publikum užilo se vším, co ke správné koncertní participaci patří. Možná jste četli o jistých zvukových problémech, naučených frázích Freda Dursta a podobně. Já vám říkám: Postavte se do první řady či kotle a nechte na sebe působit ten příval energie. Živí Limp Bizkit nakopávají zadky všemu a všem!
5/6/21:40 – Na internet už jsem úplně rezignoval a zhnusen hodlám během setu Three Days Grace natočit aspoň pár videí, ať si zprostředkovaně užijí i ti, jež z jakéhokoliv důvodu (výmluvy!) letos do Hradce nemohli odcestovat. Oba klipy jsem mimochodem zveřejnil včera a předevčírem na Facebooku, tak na to hoďte okem.
5/6/21:45 – A zase tady máme kapelu, u níž se poslední dobou hovoří de facto jenom o postu zpěváka. Three Days Grace se konečně ukázali taky v České republice, bohužel bez miláčka fanynek Adama Gontiera, který už funguje coby součást nového projektu Saint Asonia. Matt Walst, tedy nový pěvec, to přitom nemá vůbec jednoduché. Nebudeme si nic nalhávat: On skutečně není lepší rockový zpěvák než Gontier. Nová deska je navíc, s výjimkou perfektní singlové trojky Human Race, Painkiller a I Am Machine, z níž zazněly dvě posledně jmenované, vrcholně sterilní a nezáživná.
Koncertně však Three Days Grace nabídli překvapivě svěží a energickou podívanou, k níž přispěl i mimořádně agilní výkon nové akvizice kapely. Matt publikum hecoval, poskakoval, běhal ze strany na stranu, rozhazoval mezi diváky merchandise kapely a hlavně nebyl poražen ani zrádným repertoárem svého předchůdce. Jasně, zarytí fanoušci Adama tohle neakceptují, troufám si ale tvrdit, že během samotného, zhruba hodinku trvajícího setu kapely, si na bývalou tvář Three Days Grace, a to i během nejprofláknutějších songů jako Animal I Have Become či Pain, vzpomněl jen málokdo.
5/6/22:35 – Vstřebávám zážitky z výkonu kanadských rockerů a přemýšlím, jak někdo může absolvovat zhruba 97 % koncertu zády k pódiu? Jak někdo může během koncertu Three Days Grace tancovat jako na nejlacinější diskotéce v Horním Prdelákově? Jak někdo může místo poslechu hudby balit holky, které ho kolektivně posílají do prdele? Jak se někdo může tvářit, jako by si myslel, že tam jsou všichni kvůli němu? Ano, takový exemplář stál zhruba 2 metry ode mě celý koncert. Brrr!
5/6/22:40 – Dámy a pánové, jdeme do finále. Zatímco předchozí koncert byl před pódiem ve věkovém rozmezí 16-25, tady dochází k jasné proměně demografické skupiny návštěvníků, kde již převažují ostřílení rockeři od třiceti nahoru, kteří by nad jakoukoliv podbízivou trendařinou jenom znechuceně mávli rukou. A dobře by udělali. Tady se naštěstí bude vyučovat mnohem sofistikovanější lekce rockové historie. Sny se plní, vrchol festivalu může začít!
Legendární Faith No More měli na Rock For People zahrát už v roce 2012, jenomže vyšší moc stála proti a festival si po ničivé bouři lízal rány ještě několik dalších sezón. Tentokrát proběhlo vše dle plánu, akorát první tři písně doplňoval z vedlejšího pozemku obří ohňostroj, který trochu tříštil pozornost publika. Já si třeba myslel, že jde o snahu pořadatelů, jak nabídnout vystoupení Faith No More další rozměr velkoleposti. Výjimečně mě můj instinkt oklamal.
Faith No More nabídli průřez svou kompletní diskografií, z níž divákům evidentně nejvíce sedly kultovní hity jako Epic, Midlife Crisis a cover Easy – zpívalo se, zlehka tančilo a vzduchem se linula unikátní atmosféra ve stylu „tak dlouho jsem čekal, až je uslyším, a teď jsou tady“. Osobně musím ocenit i aktuální repertoár z parádní novinky Sol Invictus – obzvlášť uštěkaný pilotní singl Superhero, jehož vrcholy přicházejí s až sugestivně zasněným refrénem, byl jedním z vrcholů celého setu.
Mimořádně zábavná byla také interakce samotné kapely, která si například dělala legraci ze svého neplánovaně zrušeného vystoupení z před tří let a posměšně oglosovala účast Skrillexe na témže ročníku. Zábavní na všech frontách!
6/6/00:30 – Maximálně napěchovaný autobus mě převáží zpět do centra Hradce. Cestou ještě potkávám dvě pracovnice veřejných sexuálních služeb, jelikož mám ale v kapse poslední dvě stovky, odbývám je klasickým „Ja, ja, danke!“ a mířím zpět na hotel. Holky si dnes budou muset vystačit samy.
Faith No More vystavili druhému dni Rock For People velmi opojný účet. A vůbec to byl moc příjemný den. V tlačenici na Limp Bizkit mi sice někdo roztřískal sluneční brýle a za krkem ještě teď cítím jisté napětí z poctivého házení řepou (děkuji TV Hovna za tento vklad do žargónu tuzemského metalisty), jinak ale v podstatě nemám nejmenších námitek. Nyní vyrážím řešit technické trable a na Brutalu bychom měli jet ve stejném duchu, ale již online!
