Kdybychom se pokusili sestavit defilé nejzbytečnějších činností na světě, představování jména Metallica by zajisté trůnilo na předních příčkách. Proč to tedy děláme, ptáte se? Možná kvůli ukojení grafomanských choutek, možná kvůli lásce ke kapele samotné. Jedno je však jasné – tvořit seriál o oblíbených kapelách a nezmínit tu vůbec nejoblíbenější, to si rozhodně na triko vzít nechceme. Tak vzhůru na metalový Olymp!
Škopky místo tenisové rakety
Ten příběh zná snad každý – mladý dánský tenista a bubeník Lars Ulrich se rozhodl koncem sedmdesátek prásknout do bot a vyrazit hledat štěstí za velkou louži. A ono pověstné štěstíčko si jej nakonec našlo samo, protože nedlouho po svém příjezdu vypátral skrze inzerát v jednom z místních plátků svého bratra ve zbrani a spřízněnou duši, zpěváka Jamese Hetfielda. Setkání vskutku osudové, vždyť o pouhých pět měsíců později, v říjnu roku 1981, už slavila svůj zrod nejznámější metalová kapela světa – slovutná a jedinečná, zkrátka Metallica.
Debut a vzestup
Onen zrod legendy samozřejmě až tak rychlý nebyl, začátky měla Metallica stejné jako každá jiná průměrná kapela. Vyhazov kytaristy Mustainea, příchod Hammetta, odchod baskytaristy McGovneyho, nástup Burtona, prostě obyčejná metalová fluktuace. Ustálená čtveřice muzikantů nakonec vydala svůj debut „Kill ‚Em All“ v létě roku 1983 a všem bylo hned jasné, že tahle cháska začne brzy přepisovat hudební dějiny. Hned o rok později je tu studiová dvojka nazvaná „Ride the Lightning“, jenž posouvá partu mladých muzikantů opět o kousek blíž k vrcholu a celý zrod legendy dotváří v roce 1986 metalový milník a dle mnohým nejlepší deska kovového žánru vůbec, legendární opus magnum „Master of Puppets“, jímž se Metallica definitivně etablovala na pozici hvězd prvotřídní velikosti.
27. září 1986
Po nezřízené cestě ke hvězdám však přichází 27. září 1986 z tábora Metallicy tragická zpráva – baskytarista Cliff Burton zemřel během havárie tourbusu kapely, což mnoho fanoušků dodnes považuje za zlomový moment v hudebním směřování kapely. Přichází totiž nový baskytarista Jason Newsted a skupina se po všeobecně oceňovaném počinu „…And Justice for All“ vydává v roce 1991 na svém dalším zářezu, pojmenovaném jednoduše „Metallica“, na dráhu vyhovující mnohem širšímu spektru posluchačů. Thrash metal střídá fúze hard rocku a heavy metalu, haly jsou plnější, prodeje vyšší, pár prskalů se sice najde, většina ale spokojeně debužíruje.
>> METALLICA NA METALSHOPU <<
Výraznější nespokojenost fanoušků s hudebním odklonem Metallicy k hard rockovějšímu pojetí se začíná projevovat až s příchodem desek Load (1996) a ReLoad (1997), jež sice prodejně rozhodně nezklamaly, v řadách přívrženců i recenzentů však vzbudily víceméně rozporuplné reakce. Aby těch problémů nebylo málo, začátkem roku 2001 opouští kapelu baskytarista Jason Newsted a v druhé půlce téhož roku nastupuje na půlroční odvykací kůru ze závislosti na alkoholu James Hetfield.
Kontroverzní návrat
Vzhledem k dění v kapele bylo jasné, že další album Metallicy rozhodně bude patřit mezi ty kontroverzní. A bylo. Doplněna o baskytaristu Roberta Trujilla vydává Metallica v roce 2003 vysoce očekávanou desku St. Anger, která budí v otázce svých kvalit a nekvalit zdaleka nejvášnivější diskuze z celé diskografie kapely. Pro jednoho překvapivě jednoduchá garážová jízda, pro druhého naprostý škvár postrádající hudební prvky, jež přinesly Metallice slávu. Mnoho lidí stojící mezi těmito tábory skutečně nenajdete. Celá mimořádná kariéra Metallicy je pro tuto chvíli uzavřena zářezem „Death Magnetic“ z roku 2008, jenž je všeobecně považován za toliko očekávaný příklon k původnímu odkazu kapely a mnoha pochybovačům ukázalo, že Metallica rozhodně ani po těch letech nepatří mezi vyčpělé karikatury.
Legenda na Metalshopu
Po nutném výletu do historie si samozřejmě tak trochu přihřejeme polívčičku i my sami. Ostatně, co bychom to byli za metalový obchod, kdybychom neměli plné sklady Metallicy. Vybrat si může opravdu každý:
