S Robem (Ingrowing, ex-Locomotive) se znám již pěknou řádku let. Je pravda, že si spoustu setkání příliš nepamatuji, protože zrovna ty naše byly vedeny v duchu bujarém – a to až nehezky. (smích) Nyní se tahle bejvalka od Vodafounů věnuje na plný úvazek řízení obrovských tourbusů s ještě většími jmény v nich. Přečtěte si, co „obyčejný“ chlap za volantem prožívá na turné po Evropě s americkými Korn.
Ahoj Robe, před několika dny ses vrátil z turné kapely Korn a já se zeptám trošku obšírněji, jak ses k této práci řidiče tourbusů dostal, přibliž nám tu cestu :-)
Čaues kámo,
již jsem na tuto otázku nejednou odpovídal, a tak to s dovolením drobet obšlehnu, jelikož jinak to moct říct nejde ☺. Takže, věnoval jsem se bookingu kapel několik let, hlavně s myšlenkou pomoci kámošům „dobookovat“ jejich evropská tour, což je vždy problém udělat to tak, aby bylo co nejméně „days off“. Nějaké zkušenosti a kontakty byly, a to především z předchozích evropských tour a koncertů INGROWING. Do toho jsem v té době (cca v roce 2011) koupil velkou 9 místnou dodávku pro své kapely a v tu chvíli se mi vnukla myšlenka: “Hele, což tu káru rozjezdit a vyrážet s těma kapelama na jejich tour.” Protože každá kapela, co sem přiletí, potřebuje auto a ve většině případů i řidiče/tour managera a málokterá z těchto kapel si může dovolit pronájem vozu s řidičem od velkých firem. Nabídnul jsem zajímavou cenu, své dosavadní zkušenosti a šel do toho naplno. Nebyla to sranda opustit po sedmi letech jisté a dobré zaměstnání, ale i přes to jsem do tohoto nejistého podniku šel. Po pěti letech práce na tour s dodávkama do mě hučel můj kamarád Pepa Milata, ať si udělám papíry i na bus a jdu jezdit na velký tour, že zkušenosti mám a že mi v začátku pomůže. A tak se stalo ☺.
Přibliž nám také, jak vypadá den normálního smrtelníka, který má v palubovce tourbusu seznam a pokyny s logem Korn, když hvězda večer hraje?
V podstatě to je docela makačka pro všechny přežít např. měsíční i delší tour, jak pro crew, tak pro kapelu samotnou. Ono se to může zdát jako príma mejdan, ale opravdu tomu tak není. Všichni tvrdě makají, hlavně crew, skutečně od dopoledních hodin až do pozdě nočních. Den vypadá zhruba takto. Někdy v noci, asi ve 2 ráno, se po koncertě jede na další štaci. Kolem oběda dorazíš ke klubu či na festival, akreditace, parkování, technici valej rovnou vyložit kamion s technikou, připravit vše, zvučení, příprava nástrojů, atd., kapela buď tráví čas na hotelu, v backstage, anebo v busu. Např. Jonathan měl bus pouze pro sebe (tam jsem fungoval celý měsíc společně s hlavním řidičem) a trávil v něm kopici času, kolikrát ani na hotel nešel nebo se jen vysprchovat a zpět. Řidiči během dne uklízí tour bus (nightliner), stelou postele, doplňují vodu do busu, která je potřeba nejen na splachování WC, ale třeba také na umývání nádobí nebo sprchu, kterou některý tour busy také mají, zajistíš z produkce drinky do busu, něco na zub, atd. Naše práce tedy opravdu nekončí u toho dojet z bodu A do bodu B. Navíc během dne, když to jde, se snažíš naspat maximum času, aby byla energie na další noční přejezd, takže běhání po fesťácích a koukání na kapely taky mnohdy nepřipadá v úvahu. Když to díky day off nebo povinné pauze, kdy nesmíš řídit, jde, je to pro mě příjemný bonus navíc. Všiml jsem si u dosti lidí, co tuhle práci dělají, že nemají ani nějaký vztah k hudbě, takže tohle neřeší vůbec, ale to není můj případ :-D!
A co day-off? Čemu se věnuješ?
Povětšinou odpočinku, nebo se pocourám s batohem a foťákem po místech, kde zrovna jsem, drink, káva, pohoda. Hrozně rád ochutnávám místní kávy, drinky a jídla. Pochopitelně i mimo práci na tour rád cestuji, takže když je pak možnost strávit volný den na zajímavých místech, je to opět bonus navíc. Ale opravdu se člověk v každé volné chvíli snaží co nejvíce odpočívat. Jelikož mám celkem nemalé problémy se zády, snažím se denně věnovat i cvikům, které mám nasbírané z fyzioterapií a rehabilitací.
Nemá cenu tady rozpitvávat obrovský vliv Kornů na gerenarce kapel a vývoj hudby. Na scéně jsou již více než 20 let a nějaké informace ze zákulisí jsou vždy pro fans něčím navíc. Vzpomeneš si za tu dobu, co jsi měl za zády 5 členů kapely z Bakersfieldu, na něco, co by lidi mohlo pobavit? Je nějaká fajn story s některým z jejich členů a jací vůbec jsou?
Už mám tak nějak vypozorováno, že čím větší kapela, osobnost, tím více jsou ti lidi v pohodě (Dave Lombardo, Slayer, Machine Head…). Nemají absolutně zapotřebí si něco dokazovat a v tomto případě tomu nebylo jinak. Maximálně v pohodě lidi, co ti vždy rádi a s úsměvem odpověděli na pozdrav (netýká se Kerryho Kinga, ten se za celý měsíc, co jsem se Slayer strávil na tour, neusmál :-D !!). Když jsme nabírali Jonathana na hotelu, všiml jsem si, že technici k nám do busu rvou nějaký dvě velký bedny, pak koukám a na dvou sedačkách dva aktivní boxy jako kráva. První, co mě napadlo: “Ajaj, tady se asi moc dobře spát nebude!” :-D. Nevěděl jsem, že Jonathan je nejen geniální zpěvák, ale taky fakt dobrej DJ. Tvoří si svoji hudbu, a i když se mě elektronická tvorba nějak netýká, musím uznat, že tohle mě fakt bavilo, a čoveče, i v půl čtvrté ráno, když to tam rozjel, mi to moc nevadilo. I když se v tom fakt spát nedalo, rachot, že se nám z toho bus nafukoval :-D. Většinou dal 30-40 minut a pak to zase stáhnul. Jen si projížděl asi nový tracky. ☺ O ostatních členech nějak moc mluvit nemůžu, neměl jsem je u sebe a potkával se s nima podstatně méně. Např. když Munky zjistil v Belgii na pumpě, kde potřeboval akutně na wc, že u sebe nemá drobný, tak jsem mu jedním eurem zachránil trenky :-D, poděkoval a běžel. Pak jsem stihnul ještě príma krátkej rozhovor s Headem, naprosto v pohodě chlapík, kterej asi nejvíce komunikoval s fans.
Viděl jsi několik koncertů jedné kapely v krátkém časovém úseku, dá se nějaký vypíchnout, utkvěl ti v paměti nějaký víc než ty ostatní a proč?
Jednoznačně ten v Praze. Během tour jsem moc celých koncertů neviděl, třeba jen 2 a pak takový útržky, prostě po pár písních. V Praze to fakt mělo atmosféru, koule, zvuk byl naprosto zabijáckej, reakce fans skvělý. Bylo to hodně pestrý tour, hrálo se jak na mega fesťácích, tak i třeba v klubech pro 1200 lidí. A v Holandsku jsem si zrovna ten koncert dal celej, není asi moc příležitostí vidět KORN v takto malém klubu.
Objeli jste i hodně velkých festivalů, kde jsou mraky dalších zvučných jmen, překvapila tě nějaká kapela, kterou jsi doposud neviděl a měl jsi teď možnost?
Hlavně mě zklamalo, že jsem díky zrušení jednoho z festivalů neviděl show Black Sabbath, kteří měli hrát po KORN. Bylo šílený počasí a celý nedělní program se zrušil, to mě sakra mrzelo. V podstatě jak jsem již říkal, nebylo mnoho času koukat po kapelách. Několikrát jsme se potkali s Megadeth a Sixx: A.M. Jo, být opakovaně na blízku legendě jakou je Nikki Sixx, to bylo příjemný. Když hráli KORN, vždy stál na podiu a užíval si jejich show a na poslední akci si s nima střihnul na basu Blind, ale to jsem neviděl, nebyl jsem již na tour, škoda.
Pochlub se, které kapely už máš na pažbě, a budeš o těchto pracovních cestách se slzou v oku jako 70 letý dědek vyprávět i svým vnukům?
Jo, tak na to se už těším :-D !!! Největší šok pro mě byl, když jsem začal tuto práci dělat a po 3 měsících mi přišla nabídka na měsíční tour se SLAYER!!! To jsem se musel štípnout, jestli je to jako fakt. Říkal jsem si: „Hmm dostat se tak za 2-3 roky k nějaké mojí top kapele“ a pic, po 3 měsících úplnej top!!! To bylo prostě nejvíc. Měsíc na to 14 dní s MACHINE HEAD, kde byla v jednom buse jak kapela, tak i crew, to byla taky obrovská zkušenost. Pak jsem se stihnul za ty 2 roky mihnout déle či na kratší dobu na tour kapel ACCEPT, THE BLACK DAHLIA MURDER, DESPISED ICON, SCORPIONS, ZAZ, PAROV STELAR, DOG EAT DOG, INSOMNIUM a taky další, povětšinou nemetalové záležitosti.
Díky za rozhovor, třeba tě přemluvím a zavzpomínáme i na ně :-)
Otázky za Metalshop kladl Michal. Michala můžete potkat v našem festivalovém stánku na letošním Brutal Assaultu!