Vydat za necelá dva desetiletí fungování kapely čtyři řadové desky, to už si pomalu říká o zápis do knihy rekordů a kuriozit. Ono když máte největší volnočasovou zálibu v uctívání mírně stimulačního bílého prášku (ne, cukr to fakt není), vaše játra by potřebovala provětrat zbíječkou a jen tak mimo řečí se vám k smrti předávkuje zpěvák, to se pak nahrává těžko. Lídr Jerry Cantrell a jeho Alice in Chains však dokázali, že jsou seskupením, které se jen tak zlomit nenechá, a na podzim tohoto roku vydají novou desku „Black Gives Way to Blue“!
Pohádka začíná
Je to už předlouhých třiadvacet let, co se v americkém Seattlu potkali dva mladí nadějní muzikanti – zpěvák Layne Staley a kytarista Jerry Cantrell. O rok později pod svá křídla přibrali ještě bubeníka Seana Kinneyho a baskytaristu Mikea Starra, čímž vdechli život novému hudebnímu projektu, pojmenovanému Alice in Chains. Štěstí se k zelenáčům neotočilo zády, což vyústilo v roce 1989 v podpis smlouvy s nadnárodním gigantem Columbia Records.
V roce 1990 vychází první deska „Facelift“, která sice příliš oslnivý start nemá, nicméně díky velmi úspěšným singlům, pozitivním recenzím a poctivému koncertování postupně prodejně sílí a z Alice in Chains se tak stávají nemalí hráči na poli hudebního průmyslu, což v roce 1992 jenom podpořila i první nominace na cenu Grammy (nakonec si ji přisvojili Van Halen). Styl známý jako grunge je v této době na svém absolutním vrcholu a Alice in Chains, jakožto jeden ze zástupců tohoto hnutí, mají cestu ke hvězdám otevřenu dokořán.
Na vrcholu..
Ať už byla jejich cestička ke hvězdám otevřena jakkoliv, Alice in Chains po ní vyšplhali proklatě vysoko. Koncem roku 1992 vychází druhá řadovka „Dirt“, deska plná osobních démonů, temných zákoutí života a zhnusení tehdejší společností sklidila obrovský úspěch a do dnešního dne se jí jenom v USA prodalo přes 3 miliony kusů (v USA 4x platinová). Následuje další várka úspěšných singlů, čím dál větší koncerty (akorát tour s Ozzym nevyšlo, Staley si totiž zlomil nohu) a hlavně první, a na dlouhou dobu také jediná, změna v kapele – rodinný krb vyhlížejícího basáka Starra nahradil Mike Inez. Rok 1994 pak znamená vydání, jak jinak než úspěšného, akustického EP „Jar Of Flies“. O jeho drtivém nástupu svědčí fakt, že se jedná o první EP v historii, které debutovalo na prvním stupínku žebříčku Billboard.
.. a zase dolů..
A pak.. pak se začínají kupit problémy – Layne Staley se sice snaží zbavit v léčebně závislosti na heroinu, jeho problémy však přetrvávají a AiC jsou nuceni zrušit plánované tour s Metallicou a Suicidal Tendencies. O rok později (1995) přichází na svět eponymní třetí studiovka, jejíž koncertní podpora byla (údajně znovu kvůli drogovým problémům některých členů) veškerá žádná, avšak prodejně znovu září. Po drogové pauzičce (trvala cirka rok) se Alice in Chains dokopali k prvnímu live vystoupení po třech letech – stalo se tak v pořadu MTV Unplugged. Žádný návrat se však nekoná, v roce 1996 si skupina dává časově neomezenou pauzu (proč asi..).
„Drogy pro mne dlouhá léta pracovaly, teď se ale začaly obracet proti mně, procházím si peklem,“ řekl nahlodaný Staley magazínu Rolling Stone. Čas běží, Staley je na tom rok od roku bídněji, zbytek kapely se soustředí na sólový materiál kytaristy Jerryho Cantrella. „Vím, že jsem blízko smrti, jsem na cracku a heráku už dlouho. Nikdy jsem takto nechtěl skončit,“ tolik poslední zveřejněná slova Staleyho, který svůj poslední souboj s dávkou prohrál v roce 2002. Pitva potvrdila, že zemřel na užití smrtícího množství heroinu s kokainem. Zdálo se, že Alice in Chains tímto oficiálně padli..
Návrat legendy!
.. a čtyři roky to tak skutečně vypadalo. V roce 2006 Alice in Chains však oznamují reunion turné a na místo hlavního zpěváka draftují William DuValla z hard rockové sebranky Comes With The Fall. A když už došlo ke koncertům, proč se rovnou nepustit do nového alba? Tak se i stalo a loni na podzim AiC začli s producentem Nickem Raskulineczem (Rush, Stone Sour) pracovat na první studiové nahrávce po neskutečných třinácti (!!!) letech.
Časem a prostorem se dostáváme do současnosti, kdy je už známo, že deska ponese název „Black Gives Way to Blue“ a vyjde 29. září tohoto roku. Také víme, že Duff McKagan z Velvet Revolver „za posledních patnáct let neslyšel nic lepšího“. Tak uvidíme, zatím můžete okoštovat první ochutnávku v podobě songu „A Looking in View“.
A Looking in View:
Tak co? Líbí? Patříte mezi vyznavače názoru, který zpochybňuje budoucnost AiC bez svého původního frontmana, nebo vám právě nový song zabrnkal na líbivou notu?