Pec pod Sněžkou, Špindl, sjezdovky, vleky, Snowboarďáci, několikahvězdičkové hotely,… Přesně tam i Harrachov a jeho dva skokanské můstky, kde tomu většímu již říkají mamutí a kde v doskočišti zrodil se již 13. ročník festivalu Keltská noc, teprve druhý však s můstky v zádech. Festival s jedním z nejkrásnějších výhledů nabídl především českou mainstreamovou špičku, kde nechyběl Kabát, Tři sestry, Divokej Bill nebo Krucipüsk. Slovenskou republiku pak reprezentovali No Name, německou Mad Sin, převážně se však střídali naši vlajkonoši..
5000 Keltů na jednom místě!
Bylo zajímavé pobíhat místy, které sloužily jako brzdná dráha všem těm Plocům a Parmám. :-) Stánek se samozřejmě opět ocitl mezi ostatními a my s ním. Tentokrát vás bylo kolem pěti tisíců, což není nijak astronomické číslo, avšak ani propadák, jenž by nějak podkopával nohy výsledku, ať už celofestivalovému či pouze prezentačnímu. Organizátoři sice počítali s větší návštěvností, jenže kde je přefestivalováno, pro samotné svatostánky nevidíme ty zástupy dalších, jenž se ve stejnou dobu pyšní na jiných místech naši maličké zemi.
Změny v našem týmu!
Prezentační stánek doznal onoho víkendu jedné zásadní změny, resp. zaskakující výměny. Kdo pozorně sleduje fotogalerie, určitě si již všiml tří tváří, jenž se neustále opakují, kamkoliv se Metalshop vydá: vedoucí výprav – vznešená Natalka, počítačový operátor – vspanilý Pepík, tlučhuba týmu – já, neboli Tomek.
Nynější zastávku ovšem absolvovala rázem se mnou jiná dvojka: Soňa (vyřizující reklamace a výměny zboží v Metalshopu) a její přítel Tomík. Prezentace opět spíše poklidného toku, přesto příjemná; opět musíme poděkovat především přímo těm, kteří za náma přišli cíleně, nestyděli se, podělili se o své dojmy, sdělili nám svá přání, fotili se, klábosili o všem možným…
Domácí smečky slavily úspěch
Klasický odstavec: kapely. Největším úspěchem se těšili titáni českého bigbítu jako Kabát, Tři sestry, Divokej Bill nebo No Name, což již asi dnes nikoho nepřekvapí. Divokej Bill nabídl tři ochutnávky z připravovaného alba, které fakt stály za to, namísto Sahuly se za mikrofónem Synů výčepu mihnul samotný Fanánek, před nímiž Petr Fiala poslal organizátory letošních olympijských her „někam“ a kde nějaký mládenec požádal jistou slečnu Andrejku o ruku před zraky všech, kteří v té době lačnili po připravujících se Billech.
V podstatě krásné chvíle za produkce osvědčených kapel, jimž ty česká pódia už snad doslova patří. Krásné prostředí a milí lidé dotvořili atmosféru, jenž na festivaly bezesporu patří: pohodovou, srdečnou, veskrze fajnovou. ;-)